Urban stories in Tbilisi

Be a volunteer!

První ráno v Tbilisi jsem se probudil pod stromem v krabici. Gruzíňák je zrádný, a to obzvlášť, pijete-li ho z lahve v domnění, že z ní pijí i ostatní. Oni ho ale na(ne)štěstí tolik nevypili a tak se o mě mohli postarat a uložit mě pod ten strom, protože my tu noc byli bezdomovci. Těžký návrat do náručí civilizace po týdnu stráveném v lese...

The first morning in Tbilisi I woke up under a tree in a box. The Georgian cognac is tricky. Especially when you drink it from a bottle of which you think that the others drink as well. But they (un)fortunately had not drunk so much so they could take care of me and put me to sleep under the tree. We were homeless that night. It was hard to come back to the civilization after a week spent in the forest...

Během dne jsme pak dospávali předešlou noc po hospodách a léčili kocovinu pivem. Tbilisi a vlastně celá Gruzie se vznášela v (levném) alkoholovém oparu.

During the day we had been sleeping around pubs and curing our hangovers with beer. Tbilisi and actually the whole time in Georgia was blurred in a (cheap) alcoholic haze.

A tak jsem toho v Tbilisi nakonec moc nevyfotil...

So I did not take so many photos in Tbilisi...

... vyfotil jsem díru v mostě... *

... I took a picture of a hole in a bridge... *

 ... angažovaný street art... (sem patří také první fotka)

 ... some socially engaged street art... (Including the first picture)

Go Vegan!

Miłość

...a starou paní žebrající u vchodu do metra. To je vlastně věc, která mě zaujala v Tbilisi - všudypřítomní žebráci a wi-fi zdarma. V metru běžně do vozů nastupují žebráci všeho věku od malých dětí školního věku po staré lidi s vytisklými papíry pečlivě uloženými v plastových deskách na kterých je fotka pravděpodobně jejich příbuzných a pod fotkou text, který nahlas pronášjí jak procházejí vagonem a vybírají od cestujících peníze (bohužel jsem nezjistil, o čem přesně povídají) ... Pokud aůe nejste zrovna fanoušek žebráků, můžete surfovat po internetu zdarma ve svém chytrém telefonu díky v Tbilisi téměř všudypřítomnému veřejnému wi-fi připojení "Tbilisi loves you"... Teď tak přemýšlím nad tím, jestli tu starou paní a ty malé děti Tbilisi také miluje, když nemají chytrý telefon?

... and an old begging lady at an entrance to the metro. This actually interested me a lot. The omnipresent beggars and the free wi-fi connection. There are beggars passing through metro wagons showing a paper with a photo of their family and a story that they are saying or sometimes shouting while they collect the money from the passengers. Unfortunately I did not find out what exactly are they saying... If you are not a fan of beggars, you can surf the internet for free on your smartphone thanks to in Tbilisi almost ubiquitous public wi-fi connection "Tbilisi loves you"... Now I am wondering if Tbilisi loves the old lady and the small children as well even though they don't have a smartphone?

A ještě jedna zajímavá věc byla, že v mapě Tbilisi z informačního centra o sobě píší jako o součásti Evropy (většinou je uváděna jako část Asie). V Gruzii je také spoustu projektů podporovaných a hrazených z Evropské unie. A když jsem překročil hranice z Turecka, jako by na mě dýchl duch Evropy. Byla to architetura připomínající česká města a vesnice, post-socialistické konzumy vyvolávající vzpomínky na dětství a devadesátá léta a byly to také po dlouhé době první kostely. Tím nechci rozhodnout, zda-li Gruzie v Evropě leží nebo neleží, jenom chci poukázat na to, jak je "pohraničí" Evropy a Asie nejasné. Jak jsou oba tyto světadíly politickým a kulturním konstruktem. 

And one other interesting thing was that in the map of Tbilisi they talked about it as a part of Europe (it is usually considered as a part of Asia). There are also a lot of projects supported from the EU. And when I crossed the border to Georgia on the way from Turkey I could suddenly feel the spirit of Europe. It was the architecture reminding me Czech towns, post-socialistic grocery shops reminding me of my early childhood and the nineties and it was also the first churches that I saw after a long time. I don't want to decide whether Georgia is or isn't a part of Europe. I just want to show how unclear the border of Europe and Asia is as these two continents are political and cultural constructs.


* Vyfotil jsem také šikmý dům, jenže na fotce se šikmost ztratila. Nemyslete si ale prosím, že v Tbilisi jsou jenom domy stojící nakřivo a mosty s dírama. Tbilisi je vcelku normální rozvíjející se (velko)město kde můžete nalézt vše, co k tomu patří./ I also took a picture of a leaning house but the skewness got lost in the picture. But please don't think now that in Tbilisi there are only leaning houses and bridges with holes. Tbilisi is a rather normal developing city where you can find everything related to such a place.