Dagestán II. - Derbent I.

Derbent mi učaroval. Těžko popsat pocity, které jsem prožíval, když jsem se v tom nejstarším ruském městě procházel po hnusném, šedém, špinavém pobřeží Kaspického moře. Foukal vítr, slunce svítilo a ve vzduchu byly cítit spálený plasty. Odpad tu v trubkách anebo přímo strouhami svádějí do "moře", které je vlastně jenom velké jezero. O pár kroků dál se v něm koupou třeba zamilovaný páry anebo turisti z Čečenska.

It is hard to describe the feelings I had while having a walk along the ugly and dirty Caspian coast in the oldest Russian city Derbent. The wind was blowing, the sun was shining and there was this smell of burnt plastics. The drains are going straight to the "sea" that is just a big lake actually. Just a few steps further you can see a couple in love or Chechen tourists swimming

Když už jsem to nemohl vydržet hledat zbytky starověké hradby údajně přesahující až do moře a konečně se odtrhl od té pobřežní stezky, narazil jsem na rozpadající se socialistický panelák. Výjev jako z filmu. Na jedné stěně obrovská mozaika zdravé rodinky v plavkách rozběhnuté kamsi na pláž. Lidi tu zatím ale pálí odpadky pod svými okny a modré čtverečky oblohy při tom pomalu jedna po druhé odpadávají...

 After my patience to find the rests of the old wall going into the sea was over I turned right to the city. I found there an amazing decayed socialist prefab. It was like a scene from a movie. From one side there was a huge mosaic showing a healthy family in swimming suit happily running somewhere to a beach while the people here are burning garbage under their windows. And the blue squares of sky are falling apart slowly one by one...

A do třetice ještě jeden triptych... Uschlá ryba, spálená zem a feťákova jehla

And there is the third triptych for the end... A dried fish, burnt ground and a junkie's needle.

Dagestán I.

Takhle se lidé v Dagestánu fakt neoblékají./ People in Dagestan do not really wear this.

Do Dagestánu jsem se svezl z Grozného maršrutkou. Bylo horko a všechny záclony v dodávce byly zatažený. Občas jsem vykoukl ven a tam byla čím dál tím vyprahlejší krajina. Řidič jel jako blázen (jako všichni řidiči v Ingušetii, Čečensku a Dagestánu), jako by vůbec nebral v úvahu zodpovědnost za lidi a děti napěchované v té dodávce. Na hranicích Čečenska a Dagestánu do dodávky nakoukl policista, ale nechal nás jet dál. A pak už jsme zahlédli v dálce Kaspické moře, minuli na cestě převrácenou maršrutku - doufám, že jela prázdná - pak malou obrněnou pevnost a byli jsme v Machačkale. Na autobusáku si mě hned zastavila policejní hlídka v neprůstřelných vestách vyzbrojená kalašnikovy. Legitimoval jsem se a musel jsem vysvětlit "odkud, kam, proč, s kým, u koho, atd...." Pak jsem jim na telefonu dal mého couchsurfera aby mu vysvětlili, kde na něj čekám. Jeden z těch policistů se na mě pak snažil získat kontakt a informace o Česku, pracovních příležitostech a platu tam a to vše tak, aby to ostatní nezpozorovali. Jenže mu pak přikázali, aby šel hlídat na druhou stranu cesty tak jsem mu toho ani moc neřekl.

I took a marshrutka from Groznyj to Makchakchala in Dagestan. It was hot and all the windows in the van were covered by blankets. I looked out from time to time and the landscape was getting more and more dry. The driver was crazy as all the other drivers in Ingushetia, Chechnya and Dagestan are driving without taking the responsibility to all the people and children packed in the car. At the border of Chechnya and Dagestan a policemen looked inside letting us go immediately. And then we saw the Caspian see on the horizon. We passed an overturned marshrutka on the road. I hope it was empty when the accident happened. We passed a big police fort and some armed policemen or army in the middle of the road and we were in Makchakchala. At the bus station I was immediately stopped by armed police. I showed them my passport and they would ask me all the questions like "from where, to where, why, with who, with whom, etc. ..." Afterwards I called my host asked the police to describe him where am I waiting for him. Later on while waiting for the host one of the policemen was trying to get some information about Czech republic and the salaries there so his colleagues would not see it. But they told him to go to guard with his kalashnikov to the other side of the road soon so I could not tell him much.

Korán, Hippies, Hank shorts ...

Moji hostitelé byli super. Nakrmili mě, a pak jsme vyrazili na nákupy, které měli v plánu. A bylo to docela zajímavé, protože tam na tržišti jsem hned poznal tu dagestánskou rozmanitost. Moji hostitelé byli Čečenec a Avarové. Ale na tržišti jsme potkali Azery, Kumyky a další různá etnika a národy. V Dagestánu je prý něco kolem 30 jazyků. Takže kamarádi Avarové mezi sebou nluvili Avarsky, ale se všemi ostatními Rusky. Pak přijdete do obchodu a tam se dvě kamarádky baví Kumycky a zjistíte, že to zní jako Turečtina. A jak je možné, že ve dvou a půl milionovém Dagestánu nalezneme 30 jazyků? Potkal jsem o pár dní později jednoho chlapíka a ten mě to vysvětlil na svém vlastním příkladu. Jeho rodným jazykem mluví pouze obyvatelé vesnice, ve které se narodil. Těch je něco okolo tří tisíc. V této uzavřené skupině je běžné uzavírání sňatků především mezi jejími členy. Takových vesnic a oblastí je na Kavkaze mnoho. Kultury a jazyky se tam vyvinuly do mnoha různých forem. Připomíná mi to trochu Norsko kde se klidně může stát, že lidé z dvou sousedících fjordů si nemusí rozumět. Dagestán je však odlišný v tom, že zde je několik naprosto odišných jazykových skupin a nepočitatelně jejich variací.

My hosts were great. They feed me and then we went for shopping that they had already planned before. And it was interesting because right there at the bazaar I discovered for the first time the diversity of Dagestan. My hosts were of Chechen and Avar ethnicity. At the bazaar we met Azers, Kumyks and other different ethnicities. There are supposed to be more than 30 different languages in Dagestan. It means that Avar friends talk avar language but Russian with all the others. Then you come to a shop and there are two girls talking a Kumyk language and you realize that it sounds like Turkish and it actually is very close to the Turkish language. How is it possible that in Dagestan where only 2.5 million people live there are more than 30 languages? I met a men couple of days later who explained me this by his own example. His native language is spoken only in his village where live just 3 thousand people there. The marriages are held mostly among the members of this group. There are many of such villages and districts in the Caucasus mountains where the old cultures and languages were transformed to many different forms. It remindes me of Norway a little bit where there are as well many different accents and it can happen that people from different fjords can not understand each other. However in Dagestan there are more language groups that are completely different but of which we can find many variations.

Druný den jsme vyrazili na městskou pláž. Většina návštěvníků sestává z mužů a  čečenských turistů. Muži sem zjevně chodí ukázat světu (ženám) své svaly, k čemuž dopomáhají i různé cvičící pomůcky zde pro ně postavené. Překvapilo mě na nich, že většinou vypadají tak o deset let starší, než doopravdy jsou. Ženy, podobně jako v Turecku, se zahalují do různé míry pravděpodobně v závislosti na míře religiozity. To znamená, že se vedle sebe mohou koupat dvě kamarádky z nichž jedna je v bikinách a druhá v koupacích šatech a šátkem na hlavě. Dívky se ale v porovnání s chlapci moc nekoupají ale spíše procházejí a okukují ty chlapce.

The second day we went to the city beach. Most of the visitors of the beach were men and Chechen tourists. Men evidently come to show on her muscles to women and girls. I was surprised that most of them look at least ten years older than they really are. Similarly as in Turkey women cover themselves according to the religiosity of them or theirs families or husbands. Therefore you can see two girls, friends, one of them swimming in bikini and the other in special swimming dress covering her whole body and hair. However girls don't swim as much as boys in Makchakchala. They mostly walk around the beach and watch the muscular boys.

Večer jsem pak měl s A. zajímavou debatu o Dagestánu a náboženství. Teroristy, o kterých se většinou ve spojitosti s Dagestánem doslechnem, místní většinou považují za chuligány a s jejich postoji a názory nesouhlasí. A. se v Dagestánu narodil, celý život tam žil a nikdy se prý s žádným terorem nesetkal. Přestože je nábožensky založený, dokáže tolerovat ostatní. Jeho bývalý spolubydlící, jeden z jeho nejlepších přátel se kterým jsem strávil hodně času žije v nezávazných vztazích a náboženství moc neřeší. A. se pětkrát denně modlí a dodržuje půst během ramadánu.

In the evening I had an interesting talk with A. about Dagestan and religion. The terrorists that we hear about usually in connection with Dagestan are considered as hooligans by locals. A. was born in Dagestan and had lived there for his whole life but he has never experienced any kind of Terror. Although A. is religious he can accept differencies. His big friend and former flatmate with whom I spent a lot of time is living in open relationships and don't care about religion much. A. is praying five times every day and hold the Ramadan Fast.

K večeru jsem doprovodil svého hostitele na modlidbu do mešity./ For the evening prayer we went to a mosque with my host.

Vlastně ani nevím, jestli to jsou pyžama anebo plavky .../ I am not sure if these clothes are for swimming or pyjama.

Hlavní náměstí v Machačkale se s nocí promění v promenádu blikajících kol ciklistů, prohánějících se okolo něj. Nad tím vším frmolem bdí nikdy nespící Lenin./ The main square in Makchakchala is filled with blinking bikes riding around. All this rush is guarded by the silent never sleeping Lenin.

Cestou do Grozného - On the road to Groznyj

V Čečensku nemají KFC ani McDonalds tak si na nádraží v Grozném vytvořili kombinaci obojího./ There is no McDonalds neither KFC in Chechnya so they combined both in one kiosk in front of a bus station in Groznyj

Stop přes Kabardino-Balkarii a Severní Osetii byl v pohodě. Od řidičů jsem dostal domácí jablka, meruňky, limonádu a pozitivní reference na Dagestán a Čečensko, na které jsem se jich cestou vyptával. Elbrus byl bohužel zahalený v mracích, ale zato jsem viděl krásný západ slunce a přes tisíc let staré odkryté hrobky, neohrazené jen tak vedle cesty, které mi ukázal cestou jeden z řidičů.

Hitchhiking through Kabardino-Balkaria and the North Ossetia was OK. I got some home-grown apples and apricots, lemonade and some positive references for Chechnya and Dagestan from the drivers who drove me. Unluckily the Elbrus mountain was hidden in the clouds but I saw a beautiful sunset and some thousand years old tombs that one of the drivers showed me as we passed by on the road.

Přespal jsem u cesty ve stanu na kraji Vladikavkazu a ráno vyrazil směrem na Groznyj. Cesta a provoz byl "normální" až po křižovatku v Beslanu, kde se odbočuje směrem na už nedalekou Ingušetii. Tam stojí vojenská pevnost a střeží dlouhou rovnou cestu, na které najednou jako by "chcípl pes". U cesty tam stál chlapík, který, jak se nakonec ukázalo také stopoval. Byl to voják jedoucí do služby kamsi do horských oblastí v Ingušetii. Vzhledem vypadal jako český ultrapravicový radikál tak jsem si nebyl moc jistý, když se mě zeptal kam jedu a když mi nabídl, že můžem jet spolu. Poté mi sdělil, že je mu 22 (vypadal minimálně na 32) a že je ženatý s učitelkou Kung-fu a má dítě a v armádě je už nějakých 8 let. Byl jsem těmy fakty dost překvapený, ale nějak jsem mu už věřil a byl jsem rád, že nemusím stopovat sám. A jak se nakonec ukázalo, bylo to dobré setkání. Na hranicích s Ingušetií, kam jsme se zanedloho dostali, se můj nový kamarád legitimoval vojenským průkazem a domluvil se s vojáky, aby nám zastavili nějaké auto, což netrvalo dlouho. To nás odvezlo na nějakou křižovatku, kde se naše cesty dělily. Ještě mi pomohl zastavit další auto než odešel. Jenže jak se po chvíli ukázalo, nebylo to obyčejné auto, ale taxi takže jsem požádal řidiče aby zastavil, že taxi nechci. A tak jsem se ocitl opuštěný kdesi uprostřed Ingušetských polí.

I spent the night by the road at the edge of Vladikavkaz. In the morning I started my journey to Grozny. The road and the traffic was "normal" until the junction in Beslan where you turn to Ingushetia. There you find a military base that is observing that long straight road where the traffic disappeared suddenly. There was a men waiting by the road. I found out that he is also hitchhiking. He looked like a Czech right wing extremist so I was not sure whether to trust him or not when he asked me where am I going and that we can travel together. He told me that he is 22 years old (he seemed to be at least 32 years old) and that he is married to a Kung-fu teacher and that they have a child and that he has been in the army for 8 years already. I was quite surprised by all these information but I started to trust the person and I was happy that I don't have to hitchhike alone. It was a good company finally because at the border of Osetia and Ingushetia the soldiers helped us to get another car in the direction to Chechnya as my new friend had the soldiers card. But we had to divide soon. My new friend stopped a car to Chechnya for me and left. But as I found out later the new driver was not an ordinary driver. It was a taxi! I excused myself and asked him to stop the car because I did not want to pay for the journey. So suddenly I was left in the middle of the ingushetian fields hitchhiking.

Přechod z Osetie do Ingušetie je ihned zřejmý. Místo kostelů mešity, zahalené ženy (i když ne všechny a ne do takové míry jako v jiných muslimských zemích - zdejší ženy mají často přes hlavy přehozené barevné průsvitné šátky, takže by vás ani nenapadlo, že jde o náboženský projev), tradiční čepice mužů atd. Na auto jsem nečekal dlouho. Zastavil mi chlapík s po dlouhé době plnovousem větším než můj. Nechal si ode mě zahrát na kytaru, vyslechl si můj příběh v mojí lámané Ruštině, nabízel mi peníze (ve většinově Křesťanské Osetii se spíše stávalo, že řidiči si o peníze říkali) a vysadil mě na předměstí Grozného.

Passing from Ossetia to Ingushetia was quite obvious. One could see how the clothes of the people changed and instead of churches there were mosques. I did not have to wait for a long time for a ride. The driver had longer beard than me that was not so usual until now. I played some song for him and I told him my story. Later on he offered me some money that was different than in Ossetia where drivers more often ask for the money. He left me somewhere at the edge of Groznyj.

Tam si mě hned zastavili policisté a já se musel legitimovat. To naštěstí netrvalo dlouho a po chvíli mě nechali jít. Zajel jsem si maršrutkou do centra. Přestože Grozné bylo během nedávné války kompletně zničeno, nyní září novotou a pozůstatky války jsou zakryty ploty tak, aby nerušily nejenom místní, ale i ruské turisty, kteří se na zbrusu nové město přijíždějí podívat.

There I was stopped by the police immediately to check my passport and to ask what am I doing there. But everything went all right and they let me go. I took a 'marshrutka' to the city centre. Groznyj was completely destroyed during the war but one can not see any remnants of the war. Everything is shining new and modern and the rests of the war are hidden behind walls and fences.

Tahle fotka hodně vystihuje současné Grozné. Hodně asfaltu a  geometrie./ This picture is representing new Groznyj quite well. A lot of aphalt and geometry.

Pomník obětem války v Čečensku./ Memory to the victims of the war in Chechnya

Železnovodsk

Lázeňské maloměsto, trochu nudné místo na odpočinek vybízející k nekonečným procházkám po parku a popíjení z horkých minerálních pramenů. Tam započal můj boj se strachem. Konkrétně se strachem z Ingušetie, Čečenska a především Dagestánu.

Spa town. A little bit boring place for a rest is inviting to endless walks in its parks and to drink fresh spring water. My fight with fear had started there. Specifically with my fear of going to Ingushetia, Chechnya and especially to Dagestan.

Při těch poklidných vycházkách a popíjení železnaté vody jsem si nějak uvědomil, že jen pár set kilometrů daleko je něco, co mě láká svojí divokostí. Začal jsem pátrat po informacích na internetu a kontaktovat couchsurfery. Upozornění na wikitravel o severokavkazských zemích (http://wikitravel.org/en/North_Caucasus) a zprávy o terorismu, které se na vás vyvalí poté, co do googlu zadáte heslo 'dagestán' nepobízejí příliš k návštěvě. Jenže pak jsem dostal odpověď od jednoho couchsurfera a ten mě ujistil, že Dagestán je bezpečný a že nehrozí větší nebezpečí. To mi stačilo abych nabyl energii se vrátit několik set kilometrů zpět a putovat na opačnou stranu, na východ ke Kaspickému moři. O tom ale až příště. Teď pár fotek z Železnavodsku.

While having nice walks in the parks and drinking ferruginous water I realized that there is a place just several hundred kilometers distant that is inviting me by its "wilderness". I had started to search information and to contact couchsurfers in Chechnya and Dagestan. The warnings on wikitravel webpage regarding Caucasian countries and the news about terrorism that google shows after writing the key word 'Dagestan' are not very encouraging to visit this country. But then I received a positive answer to my couch request and a reassurance that Dagestan is a quite safe place and that I can come without problem. It gave me an energy to come back several hundred kilometers and to wander to the opposite direction, to the east to the Caspian sea coast. About this I will write next time. There are some pictures from Zheleznavodsk now.

Nasťa, dcera mojí hostitelky z Couchsurfingu a dveře tak, jak je vyzdobila.

Odpočet do začátku olympiády v nedalekém Soči.

Železnavodsk, město lázeňské.

Šetři se pro svého jediného! Kozáci za silnou a mnohodětnou rodinu! Tyto billboardy Kozácké strany shlíží na dětské hřiště, kde se Nasťa schází se svými kamarády. 

Nasťa a její parta

Na kopci nad Železnavodskem

V železnavodsku mají talentovaného sprejera. Zdi opuštěných lázních

Strom uprostřed cesty