Cestou do Grozného - On the road to Groznyj

V Čečensku nemají KFC ani McDonalds tak si na nádraží v Grozném vytvořili kombinaci obojího./ There is no McDonalds neither KFC in Chechnya so they combined both in one kiosk in front of a bus station in Groznyj

Stop přes Kabardino-Balkarii a Severní Osetii byl v pohodě. Od řidičů jsem dostal domácí jablka, meruňky, limonádu a pozitivní reference na Dagestán a Čečensko, na které jsem se jich cestou vyptával. Elbrus byl bohužel zahalený v mracích, ale zato jsem viděl krásný západ slunce a přes tisíc let staré odkryté hrobky, neohrazené jen tak vedle cesty, které mi ukázal cestou jeden z řidičů.

Hitchhiking through Kabardino-Balkaria and the North Ossetia was OK. I got some home-grown apples and apricots, lemonade and some positive references for Chechnya and Dagestan from the drivers who drove me. Unluckily the Elbrus mountain was hidden in the clouds but I saw a beautiful sunset and some thousand years old tombs that one of the drivers showed me as we passed by on the road.

Přespal jsem u cesty ve stanu na kraji Vladikavkazu a ráno vyrazil směrem na Groznyj. Cesta a provoz byl "normální" až po křižovatku v Beslanu, kde se odbočuje směrem na už nedalekou Ingušetii. Tam stojí vojenská pevnost a střeží dlouhou rovnou cestu, na které najednou jako by "chcípl pes". U cesty tam stál chlapík, který, jak se nakonec ukázalo také stopoval. Byl to voják jedoucí do služby kamsi do horských oblastí v Ingušetii. Vzhledem vypadal jako český ultrapravicový radikál tak jsem si nebyl moc jistý, když se mě zeptal kam jedu a když mi nabídl, že můžem jet spolu. Poté mi sdělil, že je mu 22 (vypadal minimálně na 32) a že je ženatý s učitelkou Kung-fu a má dítě a v armádě je už nějakých 8 let. Byl jsem těmy fakty dost překvapený, ale nějak jsem mu už věřil a byl jsem rád, že nemusím stopovat sám. A jak se nakonec ukázalo, bylo to dobré setkání. Na hranicích s Ingušetií, kam jsme se zanedloho dostali, se můj nový kamarád legitimoval vojenským průkazem a domluvil se s vojáky, aby nám zastavili nějaké auto, což netrvalo dlouho. To nás odvezlo na nějakou křižovatku, kde se naše cesty dělily. Ještě mi pomohl zastavit další auto než odešel. Jenže jak se po chvíli ukázalo, nebylo to obyčejné auto, ale taxi takže jsem požádal řidiče aby zastavil, že taxi nechci. A tak jsem se ocitl opuštěný kdesi uprostřed Ingušetských polí.

I spent the night by the road at the edge of Vladikavkaz. In the morning I started my journey to Grozny. The road and the traffic was "normal" until the junction in Beslan where you turn to Ingushetia. There you find a military base that is observing that long straight road where the traffic disappeared suddenly. There was a men waiting by the road. I found out that he is also hitchhiking. He looked like a Czech right wing extremist so I was not sure whether to trust him or not when he asked me where am I going and that we can travel together. He told me that he is 22 years old (he seemed to be at least 32 years old) and that he is married to a Kung-fu teacher and that they have a child and that he has been in the army for 8 years already. I was quite surprised by all these information but I started to trust the person and I was happy that I don't have to hitchhike alone. It was a good company finally because at the border of Osetia and Ingushetia the soldiers helped us to get another car in the direction to Chechnya as my new friend had the soldiers card. But we had to divide soon. My new friend stopped a car to Chechnya for me and left. But as I found out later the new driver was not an ordinary driver. It was a taxi! I excused myself and asked him to stop the car because I did not want to pay for the journey. So suddenly I was left in the middle of the ingushetian fields hitchhiking.

Přechod z Osetie do Ingušetie je ihned zřejmý. Místo kostelů mešity, zahalené ženy (i když ne všechny a ne do takové míry jako v jiných muslimských zemích - zdejší ženy mají často přes hlavy přehozené barevné průsvitné šátky, takže by vás ani nenapadlo, že jde o náboženský projev), tradiční čepice mužů atd. Na auto jsem nečekal dlouho. Zastavil mi chlapík s po dlouhé době plnovousem větším než můj. Nechal si ode mě zahrát na kytaru, vyslechl si můj příběh v mojí lámané Ruštině, nabízel mi peníze (ve většinově Křesťanské Osetii se spíše stávalo, že řidiči si o peníze říkali) a vysadil mě na předměstí Grozného.

Passing from Ossetia to Ingushetia was quite obvious. One could see how the clothes of the people changed and instead of churches there were mosques. I did not have to wait for a long time for a ride. The driver had longer beard than me that was not so usual until now. I played some song for him and I told him my story. Later on he offered me some money that was different than in Ossetia where drivers more often ask for the money. He left me somewhere at the edge of Groznyj.

Tam si mě hned zastavili policisté a já se musel legitimovat. To naštěstí netrvalo dlouho a po chvíli mě nechali jít. Zajel jsem si maršrutkou do centra. Přestože Grozné bylo během nedávné války kompletně zničeno, nyní září novotou a pozůstatky války jsou zakryty ploty tak, aby nerušily nejenom místní, ale i ruské turisty, kteří se na zbrusu nové město přijíždějí podívat.

There I was stopped by the police immediately to check my passport and to ask what am I doing there. But everything went all right and they let me go. I took a 'marshrutka' to the city centre. Groznyj was completely destroyed during the war but one can not see any remnants of the war. Everything is shining new and modern and the rests of the war are hidden behind walls and fences.

Tahle fotka hodně vystihuje současné Grozné. Hodně asfaltu a  geometrie./ This picture is representing new Groznyj quite well. A lot of aphalt and geometry.

Pomník obětem války v Čečensku./ Memory to the victims of the war in Chechnya